
Mk 8, 14–21 ● Ez 500
Domlouval jim: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“ I začali mezi sebou rozmlouvat, že nemají chleba. Když to Ježíš zpozoroval, řekl jim: „Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba?“
[Mk 8, 15–17a]
Zoufalý Ježíš. Nemá se o koho opřít. Ne, tady nejde o porozumění; Krista netrápí nedostatek intelektu jeho nejbližších přátel. Tady jde o osobní postoj, přiznání se ke Kristu, společně sdílené jídlo i osud.
Vděčnost a láska vysvobozených egyptských otroků byla jako čistý nekvašený chléb, jako pokrm na cestě do nového domova. Čistý vztah k Bohu však již dávno zkysl nebezpečným kvasem, tu kvasem farizejského papouškování bible, tu kvasem materiální přízemnosti bohatých či vlivných. I Kristovi nejbližší, jeho církev, podléhají vábení materiální přízemnosti či prázdného biblismu.
Kristus chce víc. A také nabízí víc. Společný stůl, společnou cestu, společný osud. Ježíš nabízí sebe. A jeho milovaní? Přihlásí se veřejně k odsouzenému a ukřižovanému? Přijmou společenství jednoho stolu se vzkříšeným hostitelem?
Náš Pane, Kriste milovaný. Chceme být tvými hosty, chceme přijímat chléb z tvých rukou, chceme svědčit o tvé lásce k nám. Amen
Lukáš Pešout