
Mk 13, 9–23 ● Ez D 672
Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.
[Mk 13, 11]
K těžkostem posledního času, o kterém Ježíš mluví, patří i pronásledování křesťanů. To není jen minulost, případně budoucnost, ale na mnoha místech světa „denní chleba“. Čelit souzení druhými máme být připraveni i my.
Proč Kristus žádá, abychom si předem nechystali obhajobu? Každý přece není rétor, aby byl schopen bez přípravy pronést obhajobu. To dokáže i málokterý obhájce.
Jenže tady nejde v první řadě o naši obhajobu, ale o naše svědectví. To se v jazyce Nového zákona řekne martyrium. To slovo máme spojeno s mučednictvím, ale jeho původní význam je svědectví. A ono to spolu souvisí.
Pokud by cílem našeho sdělení bylo obhájit se za každou cenu, pak je třeba najmout nejlepší právníky a svá slova podřídit tomuto cíli. Ale pokud je naším posláním vydat svědectví o Kristu, pak si můžeme být jisti, že se o to postará Duch svatý – v našich slovech i mlčení, v našem životě i v naší smrti.
Pane Ježíši, věrný svědku, ve všech dobách vydávali křesťané svědectví o tvém jménu. Dávej k tomuto úkolu i nám sílu a moudrost Ducha svatého. Amen
Karel Šimr