
Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně, procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme – a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti. (2 K 6, 3–9)
Až nám bude zle, přečtěme si tahle Pavlova slova. Jsou obrazem křesťanské víry. Je-li to, co jmenuje Pavel, ještě v normě, pak žijeme velmi nadstandardně! Většinou jsme neprošli takovým trápením jako on. Někteří však ano. Třeba mistr Jan Hus a další. Poněvadž ale nám zůstává utajena známost hodiny smrti, soudného dne a našeho předurčení, proto vynakládejme na vědomosti tohoto druhu větší péči, usilujme více o lásku k Bohu a bližnímu…(Betlemské poselství II, kázání na neděli třináctou po Trojici 6. září 1411)
Kriste, někdy se chováme jako malé děti, když si stěžujeme, jak je život těžký. Ale copak nám někdy někdo slíbil, že nebude? Prosíme, odpusť nám. Amen.
Daniel Ženatý