Slovo pro tento den: Středa 20. února

Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen.

Iz 57, 16a

Spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“

L 5, 19b–20

Boží dobrota je úžasná! Přestože má náš Bůh tolik důvodů se na nás hněvat, často volí milosrdenství. Takové slovo není v Písmu ojedinělé. Můžeme dokonce říci, že od samých počátků prochází Písmem zvěst o Bohu, který se smilovává a který je neskonale milosrdný. Boží hněv je absolutně spravedlivý, ale není navěky. Znovu a znovu probleskuje jeho milosrdenství a nabízené odpuštění. Tuto zvěst můžeme přiřadit k velkým výzvám k návratu a k pokání. Jak přitom nemyslet na Boží velkorysou nabídku vtělenou v Kristu a projevující moc k odpuštění hříchů? To úžasné je, že zvěst o milosti a ujištění o odpuštění hříchu jsou svěřeny také apoštolům a všem jejich nástupcům v linii apoštolského učení. Co většího je možné v lidském životě získat než odpuštění hříchů a smíření s nebeským Otcem?

Nebeský Otče, díky za tvé milosrdenství a za dar odpuštění! Tvoje láska mě zahanbuje, ale zároveň mi dává sílu přijmout to, co jsi v Kristu připravil. Amen.

Pavel Černý (CB)