
Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno. Vůně tvých olejů nad všechny balzámy. Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu. [Pís 4,10–11]
Dnes končí sedm dní, jejichž texty se tak či onak vztahovaly k minulé neděli – k příběhu o svatbě v Káni. Proto je krásné, že na tento den připadá i úryvek z Písně Šalomounovy, která je souborem útržků starobylých svatebních písní. Tyto texty oslavující krásu, lásku, vztah, se dostaly mezi biblické knihy díky alegorickému výkladu. Píseň písní byla v dějinách vykládána jako oslava lásky Hospodina k Izraeli, Krista k církvi nebo lidské duši nebo jako vztah Šalomouna k Moudrosti. Můžeme ji však chápat také doslovně jako oslavu lásky mezi dvěma lidmi. Právě naše mezilidské vztahy nám totiž pomáhají pochopit Boží lásku k nám. Pokud se dá vůbec nějak hodnotit, nakolik jsme v mezilidských vztazích obstáli, možným měřítkem je hloubka, do jaké se nám je podařilo rozvinout. Oč lepší je důvěrné laskání, maximální blízkost, než opojení vínem, slyšíme v dnešním verši. Víno může snad někdy pomáhat v překonání nejistoty a obav z navazování blízkosti, ale může se také stát nebezpečným tišidlem na bolest z toho, že se nám důvěrnost ve vztazích vytrácí nebo jsme ji vůbec nezažili.
Hospodine, pomáhej nám ve vztazích! Ukazuj nám, co je v životě důležité. Osvobozuj nás od strachu jít do vztahů s radostí, upřímností a důvěrou a prohlubovat blízkost s druhými lidmi, tak jak o to stojíš i ty ve vztahu s námi. Amen.
Magdaléna Trgalová