Slovo pro tento den: Středa 20. června

1 S 15, 24–31 ● Ez 501

Saul doznal Samuelovi: „Zhřešil jsem, neboť jsem přestoupil Hospodinův rozkaz i tvá slova. Bál jsem se lidu, proto jsem je uposlechl. Nyní však sejmi ze mne prosím můj hřích a vrať se se mnou; chci se poklonit Hospodinu.“

[1 S 15, 24–25]

Saul na kolenou. Hříšník se kaje. Doznává svůj hřích. Prosí o odpuštění. Tak nějak i dnes věřící lidé sbírají odvahu požádat o zpověď. Příběh kajícníka Saula a zpovědníka Samuela však nejde očekávaným směrem. Samuel králi nechce odpustit, Saulovo vyznání odmítá! Znamená to, že Saulova zpověď je pokrytecká, jen na oko, aby odvrátil hrozící trest? Nebo snad Samuel po všech předchozích zklamáních už prostě nemá sílu Saula rozhřešovat?

Mnozí odpůrci zpovědi jako argument uvádějí právě tohle. Že zpovědník není schopen poznat, co je ze strany kajícníka upřímné a co falešné, že církev ve zpovědi hříšníkům nabízí lacinou útěchu, která jejich hřích jen zhoršuje. Zpovědník je přece jen takový automat na udělování Boží milosti...

Samuel nakonec Saulovi vyhoví. Vrátí se a umožní muvyznat hřích a obnovit svou víru, svůj vztah k Hospodinu. Neboť v tuto chvíli nejde o proroka, nejde o osobní vztah těchto dvou mužů. Jde o spásu hříšníkovy duše.

Pane, ať umíme odpouštět, ať umíme vidět hřích druhého ne svýma, ale tvýma očima. Vždyť ty nechceš, aby zahynul kdokoli z těch, které sis vyvolil.

Marek Pompe Lukášek