Slovo pro tento den: Středa 2. září

Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství. (Mt 8, 1–3)

Onen na těle malomocný znamená ty, kdo smrtelně hřeší. A česky se dobře říká malomocný, – jako ten, kdo málo může – a německy ausseczig, tj. z obce vysazený. Předně je zřejmo, že ten, kdo smrtelně hřeší, nemůže se Bohu zavděčiti ani dost málo, ba dokonce vůbec nic, neboť se již poddal pod jho hříchu […]. A proto všichni, kdo baží po smilstvu, jsou otroci ďábla Azmodea […], jenž sluje knížetem smilníků. Takový člověk málo může… (Betlemské poselství I, kázání na třetí neděli po Zjevení Páně 25. ledna 1411)

Hus v kázání pokračuje, že tělesně malomocných se straníme, abychom se nenakazili – ale tím spíše se vyhýbejme těm, kdo jsou nakaženi malomocenstvím smrtelného hříchu na duši. Je však cesta, kudy z maléru ven, a Hus ji v kázání zmiňuje: Hle, učte se, výrové, skloniti kolena před Pánem Bohem z pokory! Malomocný praví: „Kdybys jen chtěl, můžeš mne očistit,“ to abychom i my dávali přednost Boží vůli. Týká se to tělesné nemoci, praví Jan Hus: Bůh skutečně chce, abychom se uzdravili, my mu však odporujeme. A co se týče přeneseného smyslu, malomocenství na duši, to už tu zaznělo: Učme se, výrové, sklánět v pokoře před Bohem a hledat jeho vůli namísto uctívání Azmodea a duchů pozemských.

Hospodine, někdy v myšlenkách i činech pořádně bloudíme. Prosíme tě o pomoc, prosíme o tvé milosrdenství, jež nám do budoucna dává naději. Amen.

Jan Keřkovský