Slovo pro tento den: Středa 2. května

Mk 14, 26–31 ● Ez 635

Tu mu Petr řekl: „I kdyby všichni odpadli, já ne.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.“

[Mk 14, 29–30]

Můžeme se na Petra vůbec zlobit? Věděl opravdu, co říká? Určitě to myslel vážně, na to jsme Petra už dost poznali. On Ježíšovi rozumí. Ale jeho způsob myšlení je pořád stejný jako tenkrát, když jej v jeho nadávání Ježíš vyrušil a vstoupil na jeho loď života. Petr je celou svou bytostí „srdcař“. Moc toho nenamluví, ale svou vřelostí připomíná krále Davida. Ježíš mu proto tak důvěřoval a učinil z něj vzor víry.

Co následovalo, dobře víme. Petrovi se zhroutila víra. Člověk si nemá dělat o svých postojích ve vypjatých situacích přehnané iluze. Strach vyžene často z lidského srdce poslední zbytky odvahy i slušnosti.

Takže nikdy neříkej nikdy? Petr nevěděl to, co věděl Ježíš. Ježíš se na Petra nezlobil ani předtím, ani poté. Bez takového nepříjemného vystřízlivění jej nejsme schopni nikdy následovat. „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ Ano, blaze těm, kdo si o sobě vůbec mnoho nemyslí.

S Petrem bývali často i učedníci Jan a Jakub. Jistě nepřekvapí, že krom Jana všichni učedníci jeden jako druhý následovali svého Pána až do náruče smrti.

Po setkání se Vzkříšeným Pánem bylo vše jinak. Strach paralyzuje, ochromuje lidské jednání a ničí radost. Apoštol Jan o strachu píše, že je nedostatkem lásky. Petr třikrát zapřel. A Ježíš se jej po svém vzkříšení ptá také třikrát: „Miluješ mě?“

Apoštol Jan nám napsal: „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce“ (1 J 4, 18).

Duchu svatý, to ty jsi všude kolem nás. Prosíme, stůj při nás, když ztrácíme odvahu, a ukaž, co je pravá láska, abychom se nebáli! Amen

Petr Chlápek