Slovo pro tento den: Středa 2. března

Řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“ [Lk 13, 18–19]

Podstatou Božího království není sebezáchova, ale naopak sebe-vydání, investice. Semeno Božího království musí být zaseto, coby semeno musí umřít, aby mohlo dál růst jako strom a po čase být domovem jiným tvorům – ptákům, kteří by na začátku mohli být semenu spíš nebezpeční, mohli by je sezobat. Boží království je proces, proces růstu, kvalitativní a kvantitativní přeměny, překvapivého a trochu nečekaného vývoje, který je ovšem ve své skrytosti naprogramován. Boží království nenajdeme tam, kde je stagnace, konzervování původních forem, tam, kde se ve strachu snažíme uchovat beze změny, uzavřít se do sebe – třeba v církvi!

Všude tam, kde působí principy Božího království, je u díla sama sebe do cizího prostředí se vydávající láska, která dává vše své všanc, „hyne v půdě“, zdánlivě se ztrácí ve svém okolí, aby z ní – i díky „živinám z půdy“, díky interakci s okolím – vyrůstalo něco nevídaného. To, co vznikne, se stane domovem i pro původně ohrožující a nepřátelská stvoření.

Působnost Boží milostivé moci si podmaňuje svět tak, že se ti, kdo jsou Kristovi, stávají svému okolí jakýmsi kvasem, ztrácí svou původní formu i podobu tím, že se úplně vmísí a promísí se svým okolím, aby vydali své síly a svůj program – svůj vnitřní pokoj, svou lásku a svou naději. Jen tak budou postupně i jejich původní nepřátelé vtaženi do úžasného zachraňujícího děje Božího lásky, která činí ze světa jeden domov. 

 Pane Ježíši Kriste, zachraň nás od strachu o sebe sama a o naši církev. Dej nám znovu se spolehnout na tebe a tvé vzkříšení. Dej nám uvěřit, že teprve až investujeme všechno své do vztahů se svými bližními, zúčastníme se zázraku růstu a hojnosti a užitku Božího království pro všechny. Amen.

Marek Bárta