Slovo pro tento den: Středa 19. září

J 7, 25–36 ● Ez 248

Tu Ježíš, když učil v chrámě, hlasitě zvolal: „Znáte mě a víte také, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý; toho vy neznáte.“

[J 7, 28]

Ježíš je zcela ponořen do víru tohoto světa. Bůh tento svět neopustil, přestože svět na Boha zapomněl a leží v temnotách. Temnota tohoto světa je rozpor. Jeden říká tohle a druhý slyší pravý opak. Lidé se chtějí domluvit a výsledkem je pravý opak, nedorozumění. Lidská srdce jsou plná představ o Bohu, ale Bůh je jim stejně vzdálený. „Toho vy neznáte,“, říká Ježíš těm, kteří chtějí o Bohu vyučovat sebe i druhé.

Ježíš to neříká jako výčitku. Ale spíše jako soud, pravdivý soud nad námi. Sami od sebe Boha neznáte. Nechte si však říci pravdu, uznejte svoji pomýlenost. Pravdu o Bohu a o světě pozná jen ten, kdo se dá vést Ježíšem. I když to bude trochu bolet. Třeba proto, že se bude muset zříci vlastní moudrosti. Kdo se dá vést Ježíšem, pozná, že Ježíš zná nejen bídu tohoto světa, ale zná i cestu, jak z ní ven.

Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. Amen (Ž 16, 9–11)

David Sedláček