Slovo pro tento den: Středa 19. února

Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. [Fp 3, 7–11]

Máme před sebou jednu ze základních výpovědí, co pro Pavla znamenalo setkání se vzkříšeným Kristem před Damaškem. Apoštol mluví o obrovském osvobození, když se setkal s Kristovou láskou, která dala pravý smysl celému jeho dalšímu životu. V Kristově lásce nalezl odpuštění, díky ní dosáhl ospravedlnění, ona mu dala svobodu, kterou dosud marně hledal. To byl konec jeho fanatismu a křečovitého plnění Božího zákona. To, co dává našemu životu smysl, a co nás osvobozuje, ať už procházíme dobrými, anebo zlými věcmi, je víra v Kristovu lásku. Ona se za nás obětovala na kříži a v této víře smíme mít účast i na jeho vzkříšení.

Že nejsme spaseni na základě svých dobrých skutků, objevila reformace, jmenovitě doktor Martin Luther. Tak vyvedla tehdejší církev z okovů zákonictví ke svobodě křesťana, která je založena na Kristově lásce a odpuštění.

Pane Ježíši Kriste, ve víře v tebe smíme mít účast na tvé lásce. Děkujeme ti, že jsi obrátil náš život k dobrému. Amen.

Jiří Kabíček