
Slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat. [Dt 6, 6–7a]
Jeden z důležitých a taky náročných životních úkolů: předat víru svým potomkům. Aby v nich vzklíčilo a uzrálo to, s čím jsem já sám udělal dobrou zkušenost a poznal jako nejlepší životní cestu. Víra se jistě nedá zdědit. I víra má však svá stadia růstu – je to proces. A v tomto procesu je rodina velmi důležitá. V rodině se tento proces stává postupným předáváním. Nějaké univerzální výchovné metody pro to nejsou a asi nikdy nebudou. Jednoznačně přesvědčivé úspěchy neslaví svobodomyslná liberální výchova, ani ta přísně autoritativní.
Víra roste, nebo naopak hyne, vždy spolu se vztahy, v nichž žijeme. Vztahy se s časem vyvíjejí, proměňují a s nimi i víra. Ty nejužší vztahy se mohou někdy totálně zablokovat a pak na dlouhá léta ustrnout. To vše se může stát i víře v lidském nitru. Rodičům je zde prvně řečeno: slova, která ti přikazuji, budeš mít v srdci, a teprve pak: budeš je vštěpovat svým synům. – Je třeba nejprve mít v srdci to, co chci předat. Jinak by šlo o pokrytectví a potomci si z toho zpravidla vezmou příklad. Naopak, když děti vidí, co je pro rodiče skutečně cenné, na co spoléhají, jak přiznávají svá selhání a dokážou odpustit – pak je to pro jejich děti uvěřitelné a lákavé. Pak je i větší šance, že se velký rodičovský úkol podaří.
Prosíme tě dnes za vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi těmi malými, ale i dospělými dětmi. Uč nás vzájemné pokoře. Amen.
Tomáš Vítek