Slovo pro tento den: Středa 18. července

2 S 6, 16–23 ● Sv 161

Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla. […] A Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

[2 S 6, 16.23]

Radostná píseň Boží schrány má hořkou dohru. Davidovo točení k chvále Hospodinu ,vytočilo‘ jeho ženu Míkal a ta jím pohrdla.

Známe mnoho různých typů zbožnosti, pestrou paletu projevů víry nalezneme už v naší církvi a samozřejmě v širokém společenství ekumeny.

Každému z nás vyhovuje něco jiného, někdy se vzájemně obohacujeme, jindy jsme ohromeni i zaraženi. Někdy dokonce i pohrdáme, přestože nemáme na zbožnost patent.

Pohrdání Míkal je však ještě jiného druhu. Davidovy projevy zbožnosti se podle ní neslučují s jeho postavením, s jeho královskou důstojností. Neměl by si tu víru tolik brát. Nemělo by to na něm být tolik vidět. Tolik, že mu to může dělat problémy v zaměstnání, ve společnosti, mezi přáteli.

Na nás ať je víra vidět! Radostná, podle Davidova příkladu, i když snad budeme v práci i v sousedství vypadat jako exoti. Živá víra, která je vidět – samozřejmě ne(jen) v křepčení, ale ve vztazích – svítí jako jiskřivá sůl (Mt 5, 13–14). Kde Míkal ztrácí budoucnost, má láskyplná víra naději.

Pane náš, prosíme, dávej nám odvahu víry, ať je na nás tvá láska vidět pro všechny. Amen

David Najbrt