Slovo pro tento den: Středa 17. února

Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. [L 21,34]

Do postního období zaznívají tato slova aktuálně. Nemyslím si, že by tento předvelikonoční čas byl zaměřen jen na požitky těla, ale i tomu dejme místo ve svých přípravách.

Předně se zde nemluví o požitcích břicha, jak bychom mohli očekávat. Mluví se o srdci. Srdce nemá být nestřídmé – nemá se přecpávat, nemá funět a být otupělé. I srdce má být připraveno se dělit s druhými a ne jen si všechno nechat pro sebe.

Srdce nemá být opilé. Má si udržet střízlivý pohled na svět a na bližního. Srdce se ale má radovat. Mezi dobrou náladou a opilstvím je však rozdíl.

Srdce nemá být zatíženo starostmi o život. Srdce má spoléhat, že je v dobrých rukou Hospodinových. Jemu máme věřit, že ať přijde zítra či pozítří cokoliv, Bůh je s námi. „Ochraňuje nás jako zřítelnici oka, skryje nás ve stínu svých křídel.“

I srdce, nejen žaludek, má mít zdravý životní styl. Zamysleme se proto nad tím, jak spolu souvisí postní praxe stravování a praxe srdce. Není i ta změna jídelníčku vlastně založena na tom, co cítím ke svému bližnímu a ke svému okolí?

Hospodine, dej, abychom v tento postní čas nemysleli jen na to, co můžeme jíst. Ale hlavně na to, s kým se mohu dělit, s kým se radovat a komu věřit. Amen.

Jakub Hála