Slovo pro tento den: Středa 16. března

Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.“ [L 18, 31]

Ježíš mluví o sobě a svých učednících. Mluví o budoucím čase, co se stane v době Velikonoc. Mluví i o čase minulém, co kázali o něm proroci. Všechno v sobě spojuje. Minulost, přítomnost i budoucnost. Lidi před ním, s ním i po něm. Všechny věci světa se v něm sbíhají. On je průsečík. On je pojítkem. V něm se stýká nebe a země. On je smíření s Bohem. A všechno je dáno. Ne jako osud, ale jako plán. Plán Boží spásy. Ježíš není náhodný aktér, jehož by si Bůh pro svůj plán jen tak vyhlédl. Ježíš je ten, ke kterému vše od počátku směřuje. Od toho počátku, ještě než Bůh tvoří nebe a zemi.

A kolem stojí hříšné lidstvo. A nikdo není spravedlivý. Jenomže zváni jsou všichni. „Pojďte ke mně všichni!“ A jako vzal k sobě svých Dvanáct, aby je zasvětil do tajemství velikonočního, tak bere sebou i další, budoucí i dnešní. A tak kdo se bude vypínat nad druhého? Všichni jsme milostivě přijati! Tak přijímejme v lásce jeden druhého. I toho, kdo je jinaký. Jenomže i v církvi evangelické je jednodušší se navzájem požírat. Je to lidsky jednoduché! Tak přirozené! Tak zbožné!

Pane, nechť přestane souzení i v tvé církvi. Pane, kéž jsme nástroji pokoje. Amen.

David Sedláček