Slovo pro tento den: Středa 15. srpna

J 6, 35–40 ● Ez 289

Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven, neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal.

[J 6, 37–38]

Tato slova Ježíš nepronáší, když pláče nad chudými, ani když promlouvá na rozkvetlé louce, nad níž zpívá skřivan. Pronáší je v ostrém sporu, po němž jej opustilo mnoho jeho učedníků. ,Nevyženu ven – nepřišel jsem totiž činit svou vůli. I když mi lezete na nervy, stejně vás nemůžu vyhnat, protože vás, kteří jste přišli, mi dal Otec.‘ Ježíši, který mne přijme, i když ho popouzím, věřím. Věřím mu víc než Ježíši, který s otevřenou náručí hledí laskavě na všechny – tedy vlastně do prázdna.

A Ježíše máme následovat, i pokud jde o tento přístup. Stále nasazený úsměv, který vlastně nikoho konkrétního nevnímá, a sladká řeč, která k nikomu konkrétnímu nemíří, to není jeho způsob. Proto by si měl člověk ve chvílích, kdy je z lidí ve sboru mrzutý, vzpomenout na Ježíše a říci si v duchu: ,Štvete mě, ale co dělat. Bůh vás povolal a s tím já nic neudělám. Koneckonců, ani ze mě Ježíš není asi zrovna nadšený.‘

Pane Ježíši Kriste, ty jsi moudrý, my pošetilí, ty jsi svatý, my všelijak pošpinění. Děkujeme ti, že jsi nás i tak přijal a nauč nás přijímat druhé. Amen

Tomáš Pavelka