Slovo pro tento den: Středa 15. října

Proto prosím, abyste se nedali odradit tím, že pro vás musím trpět; vždyť se to obrátí k vaší slávě. [Ef 3, 13]

Modlíte se za druhé? Nemyslím teď jen za svou rodinu, za své nejbližší… Modlíte se za svůj sbor, za ty, kdo k němu patří, ať už jsou uvnitř, nebo zůstávají vně? – Apoštol Pavel vzkazuje prostřednictvím Listu efezským svým čtenářům, že – ač sám ve vězení – se za ně modlí, že se za ně u Boha přimlouvá. Čekali bychom čekali, že ten, kdo je vězněn, bude spíše prosit o přímluvy druhých za sebe. Pavel je v římském vězení, a přitom píše, že je „vězněm Krista Ježíše“. Tím je jasně a výstižně popsáno, proč se tam dostal: kvůli zvěstování evangelia vám, pohanům (tj. vám, kdo jste žili bez Krista, bez církve, bez naděje, bez Boha na světě, jak jsme to slyšeli posledně). Nepřipomíná jim to proto, aby jej litovali, a už vůbec ne proto, aby je zahanbil. Připomíná to proto, aby je ujistil, že nic z toho, co jim o Kristu Ježíši zvěstoval, se jeho vězením neruší, že to není zpochybněno jeho osobní situací, do níž se dostal právě pro své zvěstování, pro svou i jejich víru.

Pro nás z toho platí: Ani to, že procházíte v životě trápením, ani to, že si vás lidé příliš vysoko necení (jako si málokdy cení toho, kdo prochází nesnázemi nebo kdo je ve vězení…), ani to, že od vás nic moc nečekají (jako od toho, kdo vypadá, že sám nic nemá, i když je podílníkem obrovského dědictví…), nic z toho neruší to, co Bůh ve své lásce pro tento svět koná a na čem vy už nyní můžete mít podíl. – Pavel prosí, přimlouvá se, aby nás trápení vlastní nebo cizí neodradilo od víry. Připojme se k němu…

Prosíme, pomoz zmateným a zoufalým lidem, dej jim sílu k dalšímu životu. Prosíme za všechny, kdo procházejí trápením a nevědí si s ním rady. Posilni všechny, kteří pomáhají lidem všelijak otřeseným a zbídačeným. Amen.

Anna Lavická