
L 4, 16–30 ● Ez D 632
‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘
[L 4, 18–19]
Dnes jsme z Ježíšových úst při sobotní bohoslužbě v synagoze slyšeli úryvek z proroka Izajáše. Ježíš ho čte jako svůj program. Dnes, ve mně se splnilo toto Písmo. Ostře kontrastuje se závěrem vyprávění, v němž Ježíše vyhánějí, a on jen o vlásek uniká smrti.
Když se díváme kolem sebe, často bychom raději přitvrdili pravidla, voláme po pevné ruce, přísnějších zákonech. Mesiáše, který silou a mocí obnoví Izrael a dodržování Zákona, čekali také Ježíšovi současníci. Ale Pán se k této představě nehlásí, razí jinou cestu, která není pochopena.
Lékař, který má někoho léčit, potřebuje spolupráci pacienta. Dokonce víc: jeho důvěru. Skutečná změna, proměna kamenného srdce na masité, začíná uvnitř. Nelze ji vynutit.
I my svému okolí nejvíce pomůžeme často ne moralizováním, ale tím, že se svěříme do péče tomuto Lékaři: necháme se vnitřně uzdravit a osvobodit, prohlédneme. Pak budeme dobrou zprávou i pro lidi kolem sebe.
Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, dávej nám stále svého Ducha, abychom ti dovolili uvolnit okovy, které nás tísní, a pomáhali k tomu také druhým lidem. Amen
Karel Šimr