
A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti. Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou, a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí. (2 K 4, 1–2)
Skupina lidí v Korintě zpochybňuje činnost apoštola Pavla. Kdyby prý byl skutečný apoštol, musel by být úspěšnější, výřečnější, neocitl by se tak často v nouzi… Pavel se sveřepě brání a opírá o jistotu svého povolání k této službě. Povolání od Boha mu dodává sílu, aby to on ani jeho nejbližší nevzdali. A veřejně prohlašuje, že proto nepotřebuje skrývat nic nečestného, nepočíná si lstivě ani nefalšuje Boží slovo. Právě naopak, činí Boží pravdu zjevnou. Připomíná to boj mistra Jana Husa a mnoha dalších. Víra v Boha, žádné pletichy, vše veřejné. Je smutné, že jejich protivníky byli křesťané. Dějí se podobné souboje v malém či velkém i dnes?
Když se tedy člověk trápí nad přednostmi svého bližního a chtěl by, aby jich neměl, již tím mu vlastně přeje zlého. (Betlemské poselství II, kázání v sobotu 13. prosince 1410)
Pane Bože, dávej nám pokoru, abychom se bránili jednání, které se potřebuje skrývat a potřebuje zkreslovat informace. Ať nepropadne klamu, že by se ti to mohlo líbit. Amen.
Daniel Ženatý