
Došlo k zvratu: naopak židé se zmocnili těch, kdo je nenáviděli. […] Ten den učinili dnem radostného hodování. [Est 9, 1c. 17b]
Dějinný zvrat už prožilo mnoho lidí. Často bývá zamlčeno, kdo zvrat způsobil. Někdy však naopak se zásluha na změnách připisuje císaři pánu, diplomacii určité velmoci či bojeschopnosti armády. V knize však ester a na tomto místě obdivovaný žid Mordokaj nám ukazují k Pánu, o jehož velení nemůžeme mít pochyby. Anebo můžeme?
Dnešní čtenář by nesympatické vybíjení nepřátel židů v bibli raději nečetl. Opakovaná slova „ale nevztáhli ruce po lupu“ snad přece jen ukazují na to, že boj Hospodinův je jiný, než jaký vedou armády a císařové. A tam, kde musíme byť v sebeobraně zabíjet, je lépe s tím Boží jméno nespojovat. A sebekriticky si možná připomeneme, že Boží lid i v křesťanských dějinách leckdy svou vyvolenost špatně pochopil a zle prosazoval. A tak ne vlastní chytrá strategie a bojeschopnost, ale nezištná radost, která se vděčně rozdává dál a dál – to je smysl oslav. Víc než vítězství je slaven den klidu, „den odpočinutí“, protože již nastal klid a pogrom proti židům byl odvrácen.
Pane, děkujeme, že i my známe radostné hodování, které jsi pro nás připravil ty v církvi po celé zemi. Amen.
Kateřina Roskovcová