Slovo pro tento den: Středa 13. ledna

Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. [L 11,34]

Světlem těla je přeci jen oko. Ne srdce; srdce nejvíc bolí, srdce zažívá největší blaho z celého těla; to beze sporu. Ale světlem těla je oko, které se dívá ven, ne dovnitř. Oko, které vnímá místo, na které nás Bůh postavil. Které vnímá, za koho člověk odpovídá – a komu se sám odpovídá. I když člověka něco bolí, i když dychtí, i když se raduje, musí zůstat rozumný. Nesmí zapomenout, že žije mezi druhými lidmi. Ať je na vrcholu, ať na dně, musí vědět, že jeho život ještě neskončil, že ještě není u cíle. Prožíváme s lidmi jejich radosti a žalosti a je to dobře. Ale opíráme se o ty, o nichž víme, že neprovedou nějakou hloupost. Nebo tedy: úplně takový nikdo není. Opíráme se o ty, kteří provedou třeba jednu hloupost, ne celou sérii. Kteří v extázi nebo v křeči nezničí všechno kolem sebe. Člověk se má stále rozhlížet kolem sebe i nad sebe a vnímat. Nikdo není sám na světě a žádná kauza není ta jediná kauza na světě.

Otče nebeských světel, osvěť nás světlem rozumnosti dnes i pro dny budoucí. Amen.

Tomáš Pavelka