Slovo pro tento den: Středa 13. června

1 S 9, 1–14 ● Ez 430

Byl muž z Benjamínova pokolení jménem Kíš, syn Abíela, syna Seróra, syna Bekórata, syna Afíacha, syna jednoho Jemínce, statečný bohatýr. Ten měl syna jménem Saul, hezkého mladíka. Mezi Izraelci nebylo hezčího muže nad něj; od ramen vzhůru převyšoval všechen lid.

[1 S 9, 1–2]

Přiznejme: fascinuje nás, co je krásné. Vzrostlé duby, velká červená jablka, načechraná lví hříva... Také fotogenické dívky na lesklých obálkách společenských časopisů. Chtějí-li novináři prodávat, poptávce čtenářů se nevyhnou. A když ne dívka, pak na nás zpod titulků vykukují svaly nějakého sportovce, hokejisty, desetibojaře. Je asi přirozené, že si všímáme lidí souměrných postav, spíše vysokých než malých. Také první Přemyslovci byli nadprůměrně vysocí, snad i zde koření jejich úspěch.

Jak tomu bylo s Ježíšem? Byl to také muž krásný a nad jiné urostlý? Většina malířů si to myslí. Nebo si přejí, abychom si to mysleli my. Jako by neznali proroka Izajáše, který o Spasiteli prorokoval: Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.

Saul měl mnoho dobrých předpokladů. Jenomže k tomu, aby byl někdo králem lidu Božího, nestačí mít pěknou tvář a mohutné svaly.

Nebeský Otče, stvořil jsi svět jako dobrý a krásný a my za to děkujeme. Dej, abychom nepřeceňovali, co se zdá líbivé; směřuj náš zrak k tomu, co je uvnitř. Amen

Marek Pompe Lukášek