Slovo pro tento den: Středa 12. září

Mt 17, 14–21 ● Ez D 631

Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil: „Pane, smiluj se nad mým synem, […] přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“

[Mt 17, 14–15a.16

Ježíš vysoko, kdesi nahoře, jeho učedníci dole, lidem na blízku, a přitom nemůžeme udělat, co bychom tak rádi. Pomohli, uzdravili z nemoci, vyhnali zlého ducha…

A lidé to vidí, jako ten otec, který měl náměsíčného syna. Přišel za Ježíšovými učedníky, za těmi, kdo se k Ježíši hlásí, a ti ho zklamali. Nepomohli.

Tak to chodí. Od tehdy až podnes. Víře v Krista nakonec tu nejhorší reklamu dělají ti nebo ty jeho, věřící, či spíš nedověřící. Ježíš u svých učedníků následně diagnostikuje deficit víry. Není při nich ani, co by se za nehet vešlo, ani to hořčičné zrnko království Božího.

Je dobré si to uvědomit. Ale snad ještě více i to, že Kristova církev stále očekává na nebeskou setbu. A také ji dostává. Rozsévač vychází na pole tohoto světa a zasévá.

A je třeba přiznat, že mnohé zaseté vydalo úrodu, ač se nám to někdy nezdá. Křesťanská služba potřebným se dnes promítá do mnohých oblastí péče státu i společnosti, zázraky se staly a my je nevidíme. Malinké zrnko vyrostlo, rozrostlo se a vydává své velké plody a skýtá péči nemocným, starým a znevýhodněným v míře nevídané. Díky Bohu za to!

Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi a pomáhej naší nedověře. Zmocni nás svým Duchem k službě tady v této zemi. Amen

Ondřej Ruml