Slovo pro tento den: Středa 12. února

Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. [Fp 2, 9–11]

Druhá sloka té starokřesťanské písně vyznává, jak se Bůh k Ježíšově sebezapíravé cestě přiznal. Po ponížení přichází vyvýšení. Je tu zahrnuto Ježíšovo vzkříšení i nanebevstoupení. Před Ježíšem se sklánějí bratři a sestry v křesťanském sboru při každém shromáždění, protože se radují z toho, že je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Ačkoliv to ve světě tak nevypadá a stále ještě vládne zlo a smrt, ti, kteří se scházejí v Kristově jménu, smějí již zde na zemi prožívat závdavek toho, co bude jednou při druhém Kristově příchodu na tuto zem zjeveno všem.

Jak beznadějně by vypadal náš život, kdybychom neměli svá shromáždění kolem vítězného Krista! Byla by to jen smutná vzpomínka na Ježíšův vzorný život s tragickým závěrem, že mocní tohoto světa nakonec stejně vždy zvítězí – tak jak to zatím často vidíme kolem sebe.

Pane, tobě patří dík za to, že nám dáváš prožívat radost i naději ve své církvi. Amen.

Jiří Kabíček