
Byli jste obráceni k pastýři a strážci svých duší. [1 Pt 2, 25b]
Máme pastýře, máme někoho, kdo se o nás dnem i nocí stará. Náš život má směr. Nejsme to my, kdo ten směr musí teprve hledat. Bůh to pro nás zařídil. Smiloval se nad námi, když viděl, jak nesnadno se orientujeme v našem chaotickém světě. Boží milosrdenství záleží v tom, že nás nepřenechal nám samotným jako ovce bez pastýře. Dal nám pastýře a strážce našich duší. Nejsme odkázáni na Kainy, kteří našimi strážci být nechtějí. Naším dobrým pastýřem a věrným strážcem je Pán Ježíš. Ujal se nás tam, kde nám nikdo nemohl a ani nechtěl pomoci: vzal na sebe naše hříchy a na kříži za nás vytrpěl, co jsme měli vytrpět my. – Následovat ho znamená být připraven nést i utrpení. On sám o tom všem svým následovníkům říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne“ (L 9, 23). Ale nemusíme se bát. Ježíš nás i v soužení střeží, aby nás nikdo nevytrhl z jeho ruky (J 10, 27n). A nemusíme si sami razit cestu. Jdeme v jeho šlépějích.
Pane Ježíši, ty jsi svým učedníkům řekl: „Neboj se, ó maličké stádce.“ Pomoz nám, abychom se nebáli být malou neoblíbenou menšinou uprostřed pohanstva. Amen.
Jiří Doležal