
J 7, 1–9 ● Ez 383
A jeho bratři mu řekli: „Jdi odtud do Judska, aby tam tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“ Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.
[J 7, 3–5]
Pána Ježíše dnes zastihujeme ve sporu s jeho bratry, ve sporu o to, jak by si podle nich měl počínat. Předveď, co v tobě je. A předveď to tam, kde jedině to bude vidět – v Judsku, v Jeruzalémě, v centru dění – teprve tam se ukáže, jestli na to máš, jestli to vůbec k něčemu bude. Ježíš takovou manipulaci odmítá, nedá se pokoušet. Nakonec přece jde – ale ve svůj čas, v čas, který má to pravé místo v Božím rozvrhu spásy.
I my bychom někdy chtěli po Pánu Ježíši, aby se předvedl, aby se ukázal tak, jak by nám to vyhovovalo, aby zapadl do našich životních představ, aby jednal tak, jak to odpovídá našim chtěním. I my bychom někdy rádi s Pánem Ježíšem manipulovali. Janovo evangelium vidí takové myšlení a jednání jako nevíru jeho bratrů.
My jsme a zůstáváme ve víře tehdy, jestliže prostě věříme, důvěřujeme-li Pánu Ježíši jako děti, necháváme se jím vést a tvarovat, místo abychom se pokoušeli vpasovat jej do našich rámů.
Pane Ježíši, prosíme, pomáhej nám spravovat náš život podle tvé vůle, s důvěrou čekáme na tvé slovo a tvou spásu. Amen
David Najbrt