Slovo pro tento den: Středa 10. února

Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem. [Jl 2, 12–13]

A je to tady. Začal půst, to období tichého, mlčenlivého věření. Nechceme a neumíme se trápit pro víru hlady. To po nás Pán nechce. Jen kdyby nám to pomohlo odvrátit pohled i mysl od nedobrého. Centrem Božího království však není žaludek, ale naše lidské srdce. To máme roztrhnout. Proč? Máme jej zničit? Nikoliv. Máme jej otevřít. A když to nejde jinak, pak jej rozervěte. Stane se pak úrodnou a zoranou půdou, do které zapadnou semínka Božího slova o to hlouběji.

Někdy to jinak než skrze bolest sebepoznání nejde. Poznáváme o sobě nehezké věci, když sáhneme na to své oblíbené a pohodlné.

Pak z toho nepříjemného bývá i požehnání. To jen ve víře umíme spojit bolest s láskou v jedno tak, aby z toho byla radost a pokoj.

Hodně sil a silné srdce přeji!

Pane, prosím, pojď se mnou a mou rodinou těmito dny postu. Chci mít srdce otevřené, když si to přeješ. Věřím, že v tobě dává všechno smysl. Prosím, dávej svůj pokrm mému hladovému srdci a mysli a pomáhej mi svědčit o tvé lásce, abych druhé potěšil v jejich smutku bez naděje. Amen.

Petr Chlápek