Slovo pro tento den: Středa 10. října

Mt 5, 27–36 ● Ez D 688

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.

[Mt 5, 27–28]

Ježíš se nejen vrací k nejstarší tradici (rozvod je ústupek), jde ještě dál, vlastně hlouběji. Vrací se k intenci přikázání, k jeho smyslu. Po svých učednících žádá větší spravedlnost, než je ta naoko. Do oblasti, kterou podřizujeme Bohu, nepatří jen naše skutky, ale také naše nitro – srdce, mozek, touhy, přání, záměry. Protože na první pohled nejsou vidět, mohlo by se zdát, že jsou vlastně neškodné, nikomu neubližují. A tak jsou zlé myšlenky určitě rozšířenější než zlé činy. Jenže takhle přesně to nelze oddělit. Naše myšlenky a touhy ovlivňují naše chování a činy, a to i v případě, že si je neuvědomujeme nebo je popíráme. Nehorlím tu teď pro to, aby každá, byť jen zdánlivě špatná myšlenka vzbudila lavinu hrozivých a přehnaných výčitek svědomí. (Přehnané výčitky a pocit, že mi Bůh nemůže odpustit, to je taky hřích.) Jde mi o to, abychom si souvislost mezi myšlenkami a činy připouštěli a přemýšleli o ní. Například, prospívají mé představy a myšlenky vztahům s druhými lidmi?

Bože, někdy se mé myšlenky zatoulají. A já si pak nějak nemohu a nechci pomoct. Dej mi sílu myslet na dobro toho druhého a ne pořád na sebe. Amen

Marta Sedláčková