Slovo pro tento den: Středa 10. června

Avšak ani své soudce neposlouchali, dál smilnili s jinými bohy a klaněli se jim. Brzo sešli z cesty, po níž chodívali jejich otcové v poslušnosti Hospodinových přikázání; vůbec tak nejednali. (Sd 2,17)

V první řadě máme být poslušni Boha. Jaká jsou pravidla při poslouchání světských zákonů a jak je to s poslušností vůči výše postaveným? V ctnostných věcech tedy jest poslouchati představeného, v neřestech odporovati mu. Pročež jako přikázáno jest nám poslouchati představených ve věcech dovolených a počestných se zřetelem k okolnostem, tak přikázáno jest nám zřejmě odporovati jim, když kráčejí odporně božským radám nebo rozkazům. (O církvi)

Pokud se křesťan ocitne v situaci, že má poslechnout člověka nebo zákon, které odporují Božímu slovu, měl by poslechnout Boha a neohlížet se na následky. To není snadné. Takovéto jednání může vzbudit nevoli okolí. Obecně převládá povědomí, že křesťan má být hodný, poslušný, pokornější než nevěřící okolí. Křesťan má být pokorný, poslušný, ale hlavně Boha. To, že někoho neposlechnu, neznamená, že ho nemám rád nebo jím opovrhuji. V rámci lásky k bližnímu nejsme povinni milovat lži ostatních. Proto, ač to může být složité, neporušujeme svou podřízenost vůči Božímu slovu a pravdě Boží.

Otče, stvořil si nás jako svobodné bytosti. Veď nás svými přikázáními a vnuknutími Ducha. Amen.

Eva Benešová