Slovo pro tento den: Středa 1. srpna

2 Pa 9, 29–31 ● Ez D 648

I ulehl Šalomoun ke svým otcům a pohřbili ho ve městě jeho otce Davida.

[2 Pa, 31a]

Pohřební řeč nad králem Šalomounem, jak ji slyšíme z knihy Paralipomenon, je překvapivě stručná. Cožpak snad Šalomoun nebyl král „převyšující všechny krále země bohatstvím i moudrostí“?

Přesto i z této stručné řeči můžeme zaslechnout leccos podstatného. Za prvé, že o Šalomounovi psali tři významní proroci, ale jejich svědectví se nedochovalo. Za druhé, že byl pohřben ve městě svého otce Davida, které mělo být hlavním městem věčné davidovské říše. Ale nestalo se tak. Po Šalomounovi nastoupil na trůn jeho syn Rechabeám – a za něj se království rozpadlo.

Lidé žijí proto, aby po nich něco zůstalo. Když už nic jiného, tak alespoň jméno na náhrobním kameni. Ale kdo si dnes přečte na hřbitovech jména dávno mrtvých? Někteří lidé žijí, aby neudělali ostudu svým rodičům, jiní k užitku svých dětí. Ale představy rodičů o dětech zůstávají stejně nenaplněné jako domy, které pro ně postavili.

„Pomíjivost, samá pomíjivost,“ píše Kazatel z Jeruzaléma, jehož jméno se nedochovalo, „Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění?“ (Kaz 1, 2a.3a). Naší jedinou nadějí v životě a smrti zůstává, že Bůh vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána, Krista Ježíše.

Bože, dej, ať se nespoléháme na nic jiného než na tvé slovo. Ty sám nám buď silou i potěšením v každém okamžiku života. Amen

Jiří Palán