
A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své, řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně. (Mt 21, 1–2 KP)
Vezměmež naučenie, prvé od apoštolóv. Čiňme, co jest nám Ježíš přikázal, a zvláště my kněžie, jenž sme posláni do hrádku neb městečka tohoto světa, jenž jest ohražen zdí, tj. Antikristovú ukrutností, a přiekopem, hlubokú chytrostí; tať jest ohrada zlosynóv tohoto světa, jenž jest proti učedlníkóm Ježíšovým, jenž zákon velebie. A v tom světě ihned nalézají oslici přivázanú a porobenú k práci; oslice ta znemaná duši smrtedlnými hřiechy obtieženú, porobenú prací ďáblovú, a přivázanú žádostí zlú k jeslem tělestné rozkoši s oslátkem, to jest s vó lí svú, kteréžto oslátko rodí se z pokřivenie rozumu; a ta oslicě krmí sě plevami, to jest mar nostmi neúžitečnými. (Postila, kázání na Květnou neděli)
Svatý Bože, možná už nedovedeme věřit a vykládat evangelium tak obrazně a alegoricky, ale občas si možná také my připadáme jako ta oslice přivázaná ke svému kolíku, nepotřebná, motající se v kruhu, tráva spasena… Prosím, vyveď nás z toho… Ale třeba máme být spíš naučeni od apoštolů – máme vědět, že nás k takovým lidem náš mistr posílá, abychom je odvazovali, přivedli je k němu, a abychom společně vyrazili do Jeruzaléma. Buď na té cestě s námi, Pane, ať už skončí jakkoli. Amen.
Ondřej Ruml