
A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. [Kaz 3,13–14]
Teoložka Dorothee Sölle napsala: Bůh nemá jiné ruce, než ty naše, aby dnes konaly jeho dílo. Inu, bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Její výrok je hloupost – pravdu má Kazatel: Dělník vyrábí součástku – a ani neví, kam v hotovém autě přijde; natož aby v tom autě jezdil. Člověk v kanceláři vyplňuje lejstro – které pravděpodobně nikdo nikdy nebude číst. Všichni ale musí, jinak budou bez práce.
Po práci se tedy raději jdeme podívat na už hotové. Na to, co činí Bůh: Na západ slunce. Na řeku, která si po staletí razí cestu krajinou. Není k tomu co dodat, ani co z toho ubrat. To učinila ruka Boží. My máme radost z jídla a pití. A ovšem, jistě, i když nakonec něco z naší práce přinese dočasný výsledek. Ale jako se stráví jídlo a pití a je zas hlad a žízeň, i žádný výsledek naší práce nezůstává nastálo. Co zůstává před Bohem je naše poslušnost, stav srdce, se kterým se ujímáme svých časných úkolů.
Laskavý Hospodine, dej nám spatřit úspěch našeho časného díla a veď nás do věčného odpočinutí, skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Tomáš Pavelka