Slovo pro tento den: Sobota 8. září

Mt 15, 21–31 ● Sv 169, Ez 504

Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“

[Mt 15, 27]

Nestávalo se to zrovna často, že by Ježíše někdo přehádal, ale tehdy se to stalo. Ježíš v rozhovoru s kananejskou ženou nakonec přiznává porážku: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš“ (Mt 15, 28b). Jako by teď sám začal nově chápat vlastní evangelium, když ho slyší z úst jiného člověka.

Ta statečná žena se nenechala odmrštit, nedala se urazit, svůj zápas nevzdala, držela se Ježíše ze všech sil. Aniž by věděla, že on ve svém Kázání na hoře řekl: „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno“ (Mt 7, 7). Její víra s tím nějak počítala, a proto tloukla na zavřené dveře Boží lásky tak dlouho, až se otevřely i pro ni.

Její víra jako by předběhla čas: Ježíš byl poslán k Izraeli, ale po vzkříšení jdou jeho apoštolové ke všem národům, už neplatí žádné rozdíly, žádné děti a žádní psi; Židé, kteří mají prostřeno a pohané, kteří žijí z drobků.

Dost možná jsme zapomněli, že jsme byli také v pozici těch psíků pod stolem. Možná si tak ale někdy jindy připadáme a cítíme se podobně. Možná i já jsem takový pejsek, co se rád žene za něčím novým a lepším, ale zřejmě nejlíp udělám, když zůstanu, nebo se budu stále vracet ke stolu svého Pána, protože i drobky z jeho stolu jsou víc, než najdu jinde.

Pane Ježíši Kriste, ač někdy konfrontováni s tvým mlčením, přesto věříme, že ty mluvíš i dnes, i k nám, i k těm, do kterých bychom to neřekli. Zastavuj se u nás, mluv s námi, krm nás, vzbuzuj důvěru v tebe a uzdravuj nás. Amen

Ondřej Ruml