Slovo pro tento den: Sobota 8. srpna

Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel. (Sk 7, 57–60)

Nevím, co všechno mají společné diákon Štěpán a Jan Hus. Jedno však zcela určitě: Oba zemřeli mučednickou smrtí. A nejspíše ještě jedno: Ani jeden se nerozhodl podstoupit ono utrpení dobrovolně. Ono utrpení přišlo jako důsledek jejich předchozích životů a činů. Také Ježíš Kristus podstoupil kříž „místo radosti, která se mu nabízela“ (Žd 12, 2). Tedy nerad. Ježíš měl rád život, uměl se radovat se svými přáteli a učedníky. Ani Jan Hus, Štěpán a další, kteří se rozhodli následovat Krista až na kříž, si nepřáli skončit násilnou a trýznivou smrtí. Vždyť o své víře stejně dobře svědčili už svým slovem a celým životem. Teprve v okamžiku, kdy jim toto svědectví životem bylo znemožněno, rozhodli se podstoupit, co museli, prostě proto, že ze své víry nemohli jinak.

Pane, děkujeme za to, že žijeme v zemi, kde se nemusíme bát, že nás někdo bude pro naši víru pronásledovat. A prosíme za všechny křesťany, kteří takovou svobodu nemají. Amen.

Ondřej Zikmund