
L 16, 14–18 ● Ez D 635
Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup. Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona. Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.
[L 16, 16–18]
Zvěstování Božího království není jen dobrá zpráva, je to výzva ke změně. Vstup do Božího království si nelze vynutit, a jestliže se zvěstuje odpuštění hříchů, pak se od posluchačů očekává obrácení a pokání. Proto také nová zvěst není popřením všeho minulého. Osvobození od hříchu neznamená, že hřích a zlo přestaly existovat. Boží přikázání (Zákon) nepřestávají platit jako pravidla.
Je to podobné jako s výchovou dětí. Prozíraví rodiče nikdy neřeknou: ‚Děti, máme vás rádi, dělejte si, co chcete.‘ Moudrý rodič nechá svému dítěti prostor, ale také mu postaví hranice. Z dětí, které poznaly, co mohou a co už ne, vyrůstají lidé, se kterými chtějí být i ostatní. Myslím, že se to dobří rodiče naučili od Boha, který nám dává zakoušet bezpodmínečnou lásku a zároveň nám ukazuje, jak lásku dávat ostatním. Že milovat své bližní znamená podrobit se také kázni a pravidlům, někdy i omezit sama sebe.
Bože, děkuji ti, že v mém životě jsou hranice a pravidla. A především tvá bezpodmínečná láska. Amen
Marta Sedláčková