Slovo pro tento den: Sobota 5. dubna

„Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět, a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.“ [L 6, 20b–22]

Zchudnout, přestat jíst a přestat se smát? To že by byl Ježíšův ideál? Abychom to vše pochopili, stačí Ježíše na jeho cestě chvíli sledovat, chvíli jít s ním a dívat se. To blahoslavenství platí opravdu i těm nejchudším, i těm, kteří mají hlad a žádný důvod ke smíchu, ale Ježíš jím říká: I v takové chvíli jsem s vámi. Neopouštím, když opouští svět; nenechávám napospas, jsem blízko, i když ostatní odcházejí, i když vás vyloučí a vaše jména potupí. e to slib, a ne malý.

A běda? To je varování, těm, kteří mají všeho dost, takže už nic nepotřebují, ani Ježíše, jeho pomoc, jeho odpuštění, všechno zvládnou sami, také jsou takoví. Ježíš a Bůh, to je pomoc jen pro slabé a staré, slýchávám to v léčebně docela často. Jenže co když se mezi těmi slabými najednou ocitnu i já? A sama si nebudu umět pomoci? Jak ráda pak uslyším ono blahoslavenství. Ježíš nás nepřestává zvát, ví, jak to vypadá, když už člověk nemůže.

Pane, prosíme o otevřené oči, třeba právě vedle nás je někdo, komu bychom mohli být blízko. Pomáhej nám v tom a dej nám poznat, že nebudeme na své starosti nikdy sami. Amen.

Dagmar Hrubantová