
Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. [Př 3, 1]
Zachovávání Zákona spojovalo generace. Z Desatera pak zvláště páté přikázání: „Cti otce svého i matku svou.“ Dnešní doba zde často vidí obludné otcovské poručníkování starověku a mládež se ráda chápe argumentů ve prospěch ničím neomezované svobody. Nepřehlédnutý důsledek: Jednotlivé věkové skupiny ztrácejí společnou řeč, nastupují vztahy přezírání, pohrdání, nepochopení a vzpomínání na staré zlaté časy. Svůj podíl na takto neutěšeném stavu zdaleka nemají jenom mladí. – Zdá se, že se týž problém řešil už v době Ezechielově a Jeremjášově, kdy kolovalo úsloví: „otcové jedli trpké hrozny a synům trnou zuby“ (Ez 18, 1n). Otcové na příkazy Zákona nedbali, proč se tedy diví, že jej synové bez skrupulí porušují? Hráz se protrhla, vody zaplavily příbytky i zahrady, škody jsou nevyčíslitelné!
Jak dál? Budovat rodiny s odpovědným otcem, ale ještě více s Kristem v čele není donkichotská bláhovost, ale zápas víry o království Boží mezi námi.
Pane Ježíši Kriste, zvedni nás z malomyslnosti a pochybností o realitě a našich možnostech. Amen.
Ludvík Klobása