Slovo pro tento den: Sobota 4. července

Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. […] Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám. […] Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš! (Ž 71, 1–3a. 5. 12)

Přišed pak na popraviště, poklekl, a rozepjav ruce a zdvihnuv oči k nebi, velmi zbožně se modlil žalmy a zvláště: „Smiluj se nade mnou, Bože“, a „V tebe, Pane, jsem doufal“, „V ruce tvé, Pane“, opakuje verš, takže ho okolo stojící slyšeli modliti se vesele a s tváří radostnou. […] Někteří pak laikové tam stojící říkali: „My nevíme, které a jaké věci dříve činil nebo mluvil, teď však vidíme a slyšíme, že svatá slova se modlí a mluví.“ […] Když pak se tak modlil, spadla mu s hlavy řečená rouhavá koruna, třemi ďábly omalovaná, když se na ni podíval, pousmál se. A někteří žoldnéři okolo stojící řekli: „Vstavte mu ji opět na hlavu, aby spolu se svými pány, kterým zde sloužil, ďábly, byl upálen.“ (zpráva Petra z Mladoňovic)

Chvála tobě, Bože, za to, že zlá vůle lidí a zlé činy lidských rukou mají od tebe provždy stanoveny meze – a ty sám, zlému navzdory, obnovuješ víru a naději. Amen.

Jaroslav Vítek