Slovo pro tento den: Sobota 31. ledna

Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí! (2 K 11, 30)

Závěrem přemýšlení nad slovy Druhého listu Korintským čteme slovo, které Pavel v různých podobách opakuje stále znovu. Brání svou apoštolskou autoritu, kterou zpochybňují ti, kdo přišli do Korintu po něm. Brání se statečně, sveřepě. Posílá ty nábožné chytráky v Korintě k šípku. Odvrací jejich urážky, když opakují stále to svoje: Jak by přece tak navenek neúspěšný a neatraktivní člověk jako Pavel mohl být Boží člověk! A Pavel opakuje: Moje lidská slabost je nepodstatná, toho si nevšímejte! Chcete-li si něčeho všímat, pak toho, jak skrze mne jedná Kristus, jak v tom, co jsem udělal, je patrná Boží milost! Velké Boží milosti a Krista a jeho darů si všímejte, a ne mě!

Tento rok nás provází vzpomínka na mistra Jana Husa. Podle lidského měřítka slabý, neúspěšný. Jako další a další, Milada Horáková a zástup těch, jejichž jména třeba vůbec neznáme. Každý kazatel by rád něco znal, co druhý nezná. Pak nás trápí strach o vlastní slávu a bolestně pociťujeme, že se lid hrne víc k jednomu kazateli než k druhému. A tak z obavy, aby neutrpěl na věhlasu, nenapodobuje apoštola. (Betlemské poselství II, kázání v sobotu 13. prosince 1410)

Kriste, děkujeme za ty, kdo žili ve víře v tebe. A nenechali se zviklat ani zpochybňováním, ani výčitkami. Děkujeme za ty, kdo pro víru v tebe obětovali své pohodlí, mnozí i svůj život. Děkujeme, Kriste, za tvou přítomnost. Dej, ať se jí otevřeme a spolehneme na to, že činíme dobře. Amen.

Daniel Ženatý