Slovo pro tento den: Sobota 30. listopadu

Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.

Ž 146, 4

K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

Ko 3, 2

Dnešní verš nezní příliš optimisticky. Možná z něj na nás padá deprese. Venku nevlídný listopad, kratičký den a k tomu ponuré řeči o lidské konečnosti. Žalmista nás však nechce děsit. Chce svou písní způsobit úplný opak. Chce nás potěšit, povzbudit, dodat naději. Ale tu pravou naději. Proto říká: Nedoufejte v člověka. Jeho život pomíjí a spolu s ním všechny jeho velkolepé plány, touhy a vize. Ani u sebe, ani u nikoho jiného nenajdete přesah do věčnosti. Avšak blaze vám, jestliže svou naději upínáte k Hospodinu. U něho najdete to, co vám nikdo jiný nezaručí. On zjednává právo utištěným, sytí hladové, osvobozuje vězně, dává zrak slepým, napřimuje zdeptané, miluje spravedlivé, je na straně bezdomovců, sirotků a vdov... A co je nejdůležitější, on zachovává svou věrnost navěky. Kdo jiný může něco takového slíbit?

Dočtěte si žalm 146. až do konce. Jeho slova skutečně přinášejí potěšení, a to nejen v sychravém podzimním čase.

Věčný Bože, děkujeme ti za to, že nám ukazuješ naše hranice a boříš naše falešné jistoty. Prosíme, dej nám zakusit svou věrnost. Amen.

Tabita Landová (ČCE)