Slovo pro tento den: Sobota 30. června

L 4, 31–37 ● Ez 379

V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží.“

[L 4, 33–34]

Kdo to tady vlastně mluví? Je to ještě člověk sám nebo je to něco v něm, co nad ním získalo moc? Dokážeme to sami u sebe poznat? Kdy jsme to ještě my nebo kdy nám už cosi zatemňuje mysl a mluví za nás?

Nepíše se tu nic bližšíh, co byl ten nečistý duch zač. Jeho první věta je však příznačná: „Co je ti do nás?“

,Co je komu po mně? Co je komu do toho, čím a jak žiji, co jsem? Dejte mi pokoj!‘ Vnitřní samota člověka, která je sama se sebou vlastně spokojená, odmítá zájem toho, který přichází. Mimochodem, s tímto postojem se Ježíš nesetkává někde na ulici. Setkává se s ním v synagoze – v kostele. Je tu něco, nečistota, posedlost, cosi, co člověka uzavírá do sebe.

Přichází Ježíš a je jiný. Je svatý Boží. Svatý, tedy patří Bohu, ne sobě. Přichází a osvobozuje od posedlostí, abychom v lásce k Bohu mohli znovu najít sami sebe.

Bože, Otče, děkujeme, že ti náš život není lhostejný. Záleží ti na nás, na tom, čím žijeme, co jsme. Tvá láska ať proměňuje naše dny. Amen

Daniel Matějka