
Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje, že jsme v tomto světě a zvláště vůči vám žili ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespoléhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží. Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když ho čtete. Jednou, doufám, dokonale pochopíte, co jste snad aspoň zčásti již pochopili, že v den našeho Pána Ježíše budeme vaší chloubou, tak jako vy zase naší. (2 K 1, 12–14).
Do korintského sboru, který Pavel založil, přišli muži, kteří se chopili vůdčí role ve sboru. Byli zbožní. Ale: evangelium vykládali jinak, než je vykládal Pavel. Jak jinak? Kladli důraz na lidskou dokonalost, ne na Kristovu dokonalost. Aby se jim to podařilo, zpochybňovali autoritu apoštola Pavla. Zpochybňovali, zda on je skutečný apoštol. A Pavel v téměř celém druhém listu do Korintu vášnivě obhajuje sebe a zachraňuje Korintské, jen aby se z nich nestala zmanipulovaná sekta.
Pavel představuje svůj dopis. Je otevřený, nedvojsmyslný, může ho číst každý. A nadto, vzájemný vztah Pavla s Korintskými jednou oběma stranám dobře poslouží! V den Pána Ježíše, až se všechno ukáže, si Pavel i Korintští budou vzájemně důkazem: něco jsme přece jen dobrého udělali!
Nemodlí-li se kdo v srdci, nadarmo pracuje jazykem a ničeho nedosáhne. (Betlemské poselství II, kázání na jedenáctou neděli po Trojici, 23. srpna 1411).
Bože, dávej nám moudrost, abychom se mohli zříci slov, která překrucují pravdu. A zbavuj nás pokušení zpochybňovat dobré věci, které udělali druzí. Amen.
Daniel Ženatý