
Jóšafat izraelskému králi řekl: „Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.“ Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: „Mám jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo mám od toho upustit?“ (1 Kr 22, 5–6b)
Mějme na mysli, že i lidé, kteří nevěří, kteří nechtějí mít s věcmi víry a náboženstvím nic společného, se ve vážných chvílích ohlížejí po slově těch, o které by se mohli v těžkých chvílích opřít. Možná jim pomáhá vědomí, že jsou lidé, pro něž otázka pravdy a lži, otázka dobra a zla ještě něco znamená. Na to pamatujme, dělejme svou práci s vědomím, že stojíme-li v ryzosti své víry kdekoliv, ve škole, v továrně, nebo na poli, setkáme se s lidmi, kteří se podle nás orientují. Stojíme pevně, nebo jen tak vlajeme? Myslíme to vážně, nebo je nám otázka víry a církve jen zástěrkou pro jiné zájmy? Jdeme do kostela proto, abychom vskutku v pravdě svého srdce a svědomí sloužili našemu Pánu, nebo to děláme z nějakých postranních, falešných důvodů?
Pane, jsou chvíle, kdy máme pocit, že víra už nikomu nic neříká. Ať už je to pravda, nebo není, dej, abychom byli ve světě dobrými ukazateli k tobě. Amen.
Ondřej Zikmund