Slovo pro tento den: Sobota 27. října

Mk 8, 22–26 ● Ez 176

Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ On pozvedl oči a řekl: „Vidím lidi, vypadají jako stromy a chodí.“ Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: „Ale do vesnice nechoď!“

[Mk 8, 22b–26]

Ježíšův léčitelský zásah je v této události vylíčen jako vícestupňový, což není pro jeho uzdravování obvyklé. Navíc se toto uzdravení odehrálo mimo vesnici, i když tu patrně byli někteří přítomni, neboť jak bychom se o tom jinak dozvěděli.

Můžeme si snad představit tento příběh jako obraz pro příběhy našich dnů a naši osobní zkušenost s Pánem. Vždyť jeho zásahem můžeme být uzdraveni tak, abychom viděli, ale také rozuměli. A tato krásná a tajuplná setkání smíme v obci nebo společenství zažívat i na druhých. Ježíš nezve k obrácení před zraky tržiště, nekoná v Betsaidě ani dnes tyto zázraky na odiv davům.

Pro nás je důležité vytrvat, nerozběhnout se po prvním jeho doteku, ale dovolit Pánu, aby svou terapii dokončil. Proto je důležitá skutečná důvěra a otevřenost. Opravdu máme počkat na jeho slovo, jeho dotek, jeho vůli. Jak je někdy těžké vytrvat, dočkat a prohlédnout moudrostí ducha Kristova.

Pane, dotkni se i mých očí, tak jako ses dotkl slepého v Betsaidě, dej mi vidět a prohlédnout skrze tvé uzdravení. Amen

Jakub Smrčka