Slovo pro tento den: Sobota 26. září

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. (Mt 25, 31–33)

Hleďme, abychom byli skutečně jako ovce, a ne jako smrdutí kozli, praví Jan Hus v kázání z 2. června 1411. To se snadno řekne, ale jak na to? V podobenství, z nějž je tento obraz převzat, se kozlové i ovce tuze diví, kdy že to svému Pánu ublížili, respektive kdy že mu dali, co bylo třeba. Naše pozornost se má důkladně obrátit k lidem kolem nás a k tomu, co potřebují. Leč čtěme to podobenství pozorně. Že nás podle tohoto kritéria soudí náš Pán, vůbec neznamená, že podle něj máme druhé (nebo sebe) soudit i my. Soudcem je jen a jedině náš Pán sám a po nás se rozhodně nežádá, abychom předběžně třídili, kdo patří mezi ovce a kdo mezi kozly. Co tedy dělat? Ve zmíněném kázání Hus opakovaně zdůrazňuje, že máme poslouchat hlas Kristův, a ne někoho cizího. Poslouchat hlas milosrdného soudce a plnit jeho slova. A co bližních se týče, víc si všímat, co potřebují, a míň, jací jsou.

Pane Ježíši Kriste, cizích hlasů slyšíme spoustu. Pomoz, ať umíme rozeznat ten tvůj. Pomoz, abychom se pro druhé lidi sami nestali našeptávači něčeho zlého. Amen.

Jan Keřkovský