
Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý. (Iz 1, 3)
Volek pracovitý, jenž zemi oře, jest kněz dobrý, kterýž štěpuje radlici, slovem Božím, srdce lidská, aby hříchové byli z kořen vypleti, a svaté slovo, již jest símě, jako dí Kristus v 3. kapitole svatého Lukáše, v zemi, totiž v srdce zaorává, a z plev zrno vytiskuje, totiž, že pravdu od nálezův lidských a ode lži dělí. Taký kněz jest volek Boží, jenž zná vladaře svého, Pána Ježíše […]. Pak osel, jenž zná pána svého, jest člověk světský, kterýž drží Boží přikázání, a jako osel, což naň kněží vloží pokání, to mile nese. A tak ten osel s volkem poznali svého vladaře a pána. Ale Izrael mne, dí Bůh, nepoznal. Izrael, lid židovský mnohý, nepoznal Krista, a vzláště kněží a zákoníci. Taktéž i nyní ti, kteří by měli býti duchovně Izrael, tj. vidící Boha, tak aby nyní živou věrou znali Boha, ti pak neznají: ty míním, kteříž zle živi jsou a tak Boha neznají; o nichž tuto dí Kristus: že neznali ani Otce, ani mne. (Postila, kázání na šestou neděli po Velikonocích)
Prosíme, abychom dokázali i v dnešním světě poznávat tvé stopy a tvoji přítomnost. Amen.
Olga Mrázková