
J 7, 37–39 ● Ez 42
Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, „proud živé vody poplyne z jeho nitra“, jak praví Písmo.
[J 7, 37–38]
V předvečer Letnic čteme Ježíšova slova. A vysychá z nich v ústech. Kdo v probouzejícím se létě myslí na tekoucí chladivou vodu, nemůže nedostat žízeň. Ježíš sice nemluví o vodě, ale o svatém Duchu, který má být vylit, to na tom však nic nemění. Křesťanovi vysychá v ústech stejně. Vždyť kdo může říci, že je v tomto čase jako kvetoucí strom u tekoucí vody? Každý z nás zná chvíle, kdy je jeho nitro jako úhor, kdy víra se zdá být skoro úplně mrtvá. Známe chvíle, kdy jsme sprostí jako tento svět, kdy s chutí na Boha zapomeneme, kdy se tváříme, že nás nevidí. A pak si čteme v Písmu nebo nás bolestivě hryže svědomí a říkáme si: Chtěl bych být dobrý, čistý, ale nemám na to sílu. Žízním po dobrotě a spravedlnosti, ale sám takový nejsem.
Právě k takovým lidem, právě k nám Kristus mluví. Je to skoro řeč v kruhu: Čteš Písmo a poznáváš vlastní slabost? Pak jej čti tím horlivěji, dostane se ti posily, mého Ducha. Poznal jsi z Božího slova, že nejsi takový, jakým být máš? Čti jej tím spíše a budeš takovým. Žízníš? Jednoduchá pomoc: Jdi k prameni, a tím pramenem je Kristus, Bůh.
Když u pramene jsem a žízní hynu, dej, ať mne tvůj Duch skrze církev přivede k tobě, naší spáse. Amen
Jan Kupka