
Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou, tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí. [Př 25, 21–22]
Myšlení knihy Přísloví jako starozákonního spisu nese rysy etické opatrnosti. Ta je nepřehlédnutelná ve všech jedenatřiceti kapitolách. Z celkového zaměření usuzujeme, že doporučení našeho textu se týká nedobrého vztahu Hebrejce a Hebrejce. Dva členové obce si prostě jdou na nervy. Ty z nich moudřejší, zastav to nedobré směřování! Na sousedovy projevy zloby a nevole odpovídej úsměvem, a můžeš-li, přidej neočekávaný čin pomoci a laskavosti. Máš šanci, že ten nevlídný se zastydí a usměje se také. Ke způsobu nad izraelské kristovské laskavosti jako by tu bylo ještě hodně daleko. opravdu? Ale jako by takový pokus už přece jen i ve Staré smlouvě proběhl. Vlastně hodně riskantní, neboť se tak stalo za válečného stavu mezi Izraelem a Sýrií. Prorokem Elíšou polapené syrské komando nebylo zmordováno, ale nasyceno a propuštěno. Byl to riskantní, ale královský novozákonní počin.
Pane Ježíši, ty kníže pokoje, veď nás k takovémuto způsobu jednání, i kdyby se nemělo podařit a někdo to pochopil jako naši slabost. Amen.
Ludvík Klobása