Slovo pro tento den: Sobota 26. března

Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten […] [J 19, 38c–40b]

Hle, kdo všechno je u Ježíšova pohřbu. Josef z Arimatie, zmiňovaný všemi evangelisty. Ze strachu radši tajný učedník. Ale dost odvážný, aby si od Piláta vyžádal Ježíšovo tělo. Kolik tajných učedníků se motalo kolem církve v dobách minulých? Někdy v opovržení ze strany těch netajných, jindy přijímáni se shovívavým úsměvem. Ale i oni chtějí udělat pro svého Pána, co mohou. Nikodém. Toho zná jen Jan evangelista. Druhý tajný učedník. Ke Kristu přišel radši v noci. Možná se styděl. Možná, že nemohl spát. Mohl dávno Ježíše pustit z hlavy. Neudělal to. Účastní se jeho pohřbu. Ti dva, Josef a Nikodém, pohřbívají svého Pána. Co se jim honí hlavou? Modlitby za mrtvého? Co znamená, že Pán je pohřben?

Že s námi sdílí úděl se vším, co k tomu patří. Ke Kristovu příběhu patří i ticho hrobu. Učedník musí vidět, jak náhrobní kámen pečetí místo pro mrtvého. Učedník se musí nechat vyučit, že i náhrobní kámen musí být poražen.

Bože, uč nás trpělivému čekání. Amen.

David Sedláček