Slovo pro tento den: Sobota 25. srpna

L 11, 5–13 ● Sv 233

Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘ On mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘“

[L 11, 5–7]

Rodina – cíl života a nejvyšší hodnota dnešní společnosti. Poukaz na vlastní rodinu, na klid spících dětí. A zavřené dveře – symbol lidského nitra, které chrání štěstí svoje a svých nejbližších, ale dalším zůstává uzavřeno. Láska ohraničená úzkým okruhem vlastní rodiny se může lehce stát jen projevem sebelásky a sobectví.

Ježíš nepřišel zrušit rodinný model. Prolamuje však běžné chápání rodiny jako uzavřeného kruhu a otevírá ji okolí. Stejně tak otevírá uzavřené a zapečetěné nitro člověka. Ježíš chce člověka vyvést z jeho uzavřenosti a probudit v něm zájem o druhého za dveřmi vlastního domu. Ukazuje, že hranice rodiny nemohou být jediným místem, kde se člověk otvírá člověku, kde se člověk otevírá Bohu.

Bůh je pro Ježíše milující Otec, všichni příchozí jsou pak jeho dětmi. „Toho, kdo ke mně přijde, nevyženu ven,“ říká Kristus, a „kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra“ (J 6, 37b; Mt 12, 50b).

Kriste Ježíši, Pane můj, děkuji ti, že i já mohu patřit mezi tvé nejbližší. Amen

Lukáš Pešout